Euridiké

by Introspekce

/
  • Streaming + Download

    Includes high-quality download in MP3, FLAC and more. Paying supporters also get unlimited streaming via the free Bandcamp app.

      name your price

     

1.
01:38
2.
06:06
3.
01:35
4.
05:50
5.
00:43
6.
05:05
7.
01:03
8.
03:14
9.
04:36
10.
00:54
11.
03:17
12.
01:10
13.
04:54
14.
00:23
15.
02:43
16.
07:52

about

Recorded at Polepšovna ducha, Husinec-Řež, July 2014

Jiří Münich - vocals
František Alferi - keys, synths, saxophone
Jakub Podgorný - guitars
Václav Klíma - drums
Jan Vinkler/Alex Kuzminykh - bass

Mix and production - Petr Hromádka, Low Resolution Studios, Jindřichův Hradec
Illustrations - Lucie Münichová

If you want a CD or a cassette please do message us.

credits

released December 20, 2015

Lyrics by Münich
Music by Alferi, Podgorný

tags

license

all rights reserved

about

Introspekce Prague, Czech Republic

Post-punk / alternative

contact / help

Contact Introspekce

Streaming and
Download help

Track Name: Track 01
Mlčící zdi v prázdném domě
drží tichou stráž,
nad zamrzlou vzpomínkou
na její sešlou tvář.
Přicházím k ní do pokoje
a ač jsem v domě sám,
našlapuji tiše,
abych nenarušil klam -
že neodešla, je tu se mnou,
mám ještě chvíli,
říct aspoň jedno milé slovo
a být na ní milý.

Cítím vůni starých leků
a usedlý prach,
jenž se vrstvil věky věků,
na rozbitých hodinách.

Naposled zkouším natáhnout perko
a s každým otočením vím,
že do hodin vkládám své poslední síly,
až usnu, víc se nevzbudím.

Zhasínám poslední světlo
a tma i s tichem spí.
Z bdělého smutku si jedinkrát šeptám,
že mi vlastně nechybí.

Objímá mne provždy noc,
v posledku cítím u dveří stín.
Přišla si pro mne,
slyším ji ťukat...
Ne.
To jde jen tikot od hodin.

...

Snažím se spravit stroj strážící čas.
Track Name: Track 02
Nad mořem se nese
žalostná zpráva,
v údolích doznívá.

Ozvěna truchlí
nad vyprahlou zemí
a v slzách ji zalévá.

V olivovém háji
ztichl ptačí křik
i skřípavý nářek vraní.

Tři hořká slova
nese v ladných skocích
stádo popelavých laní.

Bakchantky zabily Orfea!
Bakchantky zabily Orfea!
Bakchantky zabily Orfea!
Bakchantky zabily Orfea!

V náručí mi zhasla
jedna z modrých hvězd,
v rukou mi zemřela dívka.

Branou smrti prošla
tou nejkratší z cest.
K Hádu kráčí Euridika.

Ty jsi jedna z mála
a já jeden z mnoha,
který na kolena padá.

V podsvětí žebrák,
mlčícího boha
o milost pro mrtvou žádá.

Můžeš se navrátit do světla,
s Cháronem překonat věčný proud.
Jsi volná, jen já jsem zavázán
a nesmím se za tebou ohlédnout.

Jsi za mnou Euridiké?

Neslyším tvůj hlas.

Necítím tvůj dech.

Nedržím tvou ruku.

Jsi za mnou Euridiké?!

Euridiké!

V dálce se již mihotá světlo
a zničený Orfeus...
Se jedinkrát otáčí.
Rty stažené zoufalstvím,
zarudlé oči šeptají:
„Odpusť...“

Zazáří jediná slza.
„Vždycky jsem byla s tebou.“
Vztahuje přízračné prsty
a Orfea na tváři zebou.
Mezi své je chce chytit
a volá ji v bezmocném křiku.
Stíny je od sebe táhnou
a odnáší si Euridiku.

Sbohem...

Na povrch se vrátil
vyčerpaný tvor,
odděný v lidskou kůži.

V podsvětí nechal
svou životní lásku
a spolu s ní ztrápenou duši.

Po světě táhl,
hledal rychlou smrt,
jedinou cestu zpátky,

až konečně zemřel,
rukou divých žen,
narazil na bakchantky.

Bakchantky zabily Orfea!
Bakchantky zabily Orfea!
Bakchantky spasily Orfea!
Bakchantky spasily Orfea!
Track Name: Track 03
Na starém vozíku
hřejivá záře,
jsi pro nás, pro kluky ze
stacionáře.
Moc mladé pro to žít
na kolech křesla.
Světlo jsi mezi nás
na chvíli vnesla.

Ztrácíš se mi
když je mezi námi plenta.
Chci se s tebou milovat,
tak volám asistenta.

Nepohnu rukama,
nohy jsou tiché
a kromě tebe,
moje slunce,
mi zůstaly jen
modré rty
a erektilní funkce.

Dva školení medici
nás položili na sebe.
Já vzrušením jsem pěnící
před zlatou bránou do nebe.

Mrtvá těla,
prázdné cely,
nechali jsme
ležet vzadu.
Vznášíme se
nad postelí
oknem ven
a nad zahradu.

Hru zvládáme jen mimicky
musí to být komický
pohled na nás dva,
jak si funíme do tváře.

Líbáš má ústa
zběsile
a do oka se
oko kouká
když dole
mezi katetry
tichá sestra
pracně souká...

Můj penis
do tvé svatyně.
Má ochrnutá bohyně.

Jako by tu nebyla
ta proleželá závaží.
Jde to mimo nás.
Jen já,
ty
a náš hlas.
Co slyším teskně
plakat kdesi
když mě sestra odváží.
A netušíš
jak moc mě děsí
že se nemohu ohlédnout.

Budu tu na tebe čekat,
vždyť to víš.
Budu tu na tebe čeka,
vždyť víš.
Budu tu na tebe čekat,
dobře víš,
že nemám kam jít.
Track Name: Track 04
Celé město hoří,
žár změnil domy
v rozpálené pece.
Záplavou jisker
padají střechy
a ryby se vaří v řece.
Kostelní věže
září noční tmou,
jako zapálené svíce.
Oblaka dýmu
se nad nimi pnou
a plní umírající plíce.

Na ulici se plazí
ohořelí lidi.
Nemají vlasy,
nehty,
kůži.

Slepené oči
sotva vidí
a stydí se za svojí nahotu.

Jsou rudočerní ďábli,
zapáchající červi,
připálení ke kameným dlaždicím.

Bez přílišné vervy,
snaží se ještě,
snaží se ještě
vstát.

Na jednom místě
vprostřed žehu,
nesmírnou něhu
dvou milenců
halí kouř.
V obětí,
rty v polibku spečené.

Stoupá zvolna vzhůru dým,
jeho dým i její dým,
spojené.

Dál děloha matky
se změnila v papinův hrnec.
Břicho se pne
pod tlakem plodové vody.
Vroucí, tělem cloume.

Žena praská.

Okrouhlá ňadra
se v požáru
svraskla.

Mléko vře
a syčí.

Dušené dítě,
podobné stvůře
se potichu houpe
na pupeční šňůře.

Přišel den.

Ztichl křik.

Padá déšť.
Padá déšť.
Padá déšť.
Padá déšť.

A vše je,
a vše je,
a
vše!
je!
jak!
má!
být!
Track Name: Track 05
Sedmdesát let,
sedmdesát let,
sedmdesát let,
...života.

Chtěla by jsi
líbat muže,
třeš si pysky
seschlé kůže.

Mělas květy ve vlasech
a déšť ti stékal mezi prsy.
Teď bys měla odejít,
už brzy.

Lezeš ke mně,
obnažená,
pod vší tou šedí prý,
má být žena?

Otvíráš se,
bolestivá.
Nestydíš se? Nevidíš?
Smrt se dívá.

Lehám na tebe,
chceš jít do nebe.
Kousek od štěstí
sténáš bolestí.
Rveš se od klína,
vetchá zdechlina.
Padáš do křeče...

Zavírám
za tebou dveře.
Odjíždí tiše
pohřební vůz.
Mělas květy ve vlasech
a déšť ti stékal mezi prsy.
Odešlas...
Dost brzy.

A co já,
zůstal jsem tu sám,
nemám plány na odpoledne.
Asi zajdu na oběd.
Track Name: Track 06
Nekončící noc
mi bere dech.
Krade mi teplo
až ze dna plic.
Na každé ruce
mi visí tma
a táhne mě k zemi
...čím dál víc.
Uprostřed komory,
dvě hlavy holené,
ležíme v objetí,
v poloze schoulené.

Jsme ve tvých snech
o bezhvězdné obloze
o černých dnech
o kameni na noze
a nesmírné hloubce.
Kroutím se,
sloupce
bublin
mizí mými ústy.
Hustý vzduch polykám,
dávím se tmou.
Ty chceš jen
aby nás
pojala navždy svou mocí.
Bojím se spát.

Umřeme v noci.

Škubu se, napínám
každý sval na těle.
Z krku si strhávám
pařáty domnělé.
Vidíš jak trpím
a z laskavé starosti
mně držíš v objetí
v zoufalé slabosti.
Utíkám před smrtí,
tak jsi mně napadla,
ruce mně sevřely,
jak silná chapadla.
Rdousí a táhnou
až na samé dno
a nehodláš pustit,
vždyť je to jedno.
Track Name: Track 07
High above the sky,
we’re falling down in flames,
soon about to die,
we’re falling down to hell.

Just hold my hand
and do not cry.
Please, hold my hand!
And please, don’t cry!

When I enter you, we merge.
Single body, single soul,
mine in your submerged.

For the last time,
let me kiss your trembling lips.
Let me touch you nipples,
so hard with fear.
Let me feel,
the soft heat between your thighs.
Undress, and take me quickly.
Time flies.

When I enter you, we merge.
Single body, single soul,
mine in your submerged.

Too soon have I unleashed my love into you.

Too soon have I unleashed my love into you.

The bond is broken,
our spell is gone.
The bond is broken,
here we stand,
all alone.

I’m happy we could be so nigh,
but this is good bye.

Just hold my hand,
close your eyes
and cry!
Track Name: Track 08
Utíkám, celý běsnící,
pádím dál rozpálenou silnicí.
Nohama kmitám proklatě,
svištím dál jako signál po drátě.
Dráha se rychle převrací,
nezvládám vlastní akceleraci.
V lopatkách cítím anděla,
jen Bůh ví, co to se mnou udělá.

Křídla jsem v duchu rozevřel,
pod kůží rázem vzňala krev!
Utíkám abych nezemřel,
ve tváři krvelačný zjev.

Šlachy se mohou přetrhnout,
škube mnou černý elektrický proud.
Srdce se cuká ve zkratu,
odteď už není více návratu.

Necítím prsty na noze,
v žilách se šíří plamen exploze.
Začíná bílým světlem hrát,
aortou sjíždí rozžhavený drát.

Křídla jsem v duchu rozevřel,
pod kůží rázem vzňala krev!
Utíkám abych nezemřel,
ve tváři krvelačný zjev.
Track Name: Track 09
Skončilo to příliš rychle,
prý to není moje chyba,
odcházím v bolestném tichu.

Zavírám se do koupelny,
kachlíky se chvějou, slyším
ozvěnu tvého smíchu.

Myslíš si, že nevím,
jak ti dělá radost
moje bolest?

Myslíš si, že uvěřím tvým lžím?
Zlomený schoulím se na podlaze,
zlomený v pláči noc proležím.

Když brzy k ránu
bolavý vstanu,
vytáhnu ze skříně zbraň.

Nabitou,
mířím si k holému spánku.

Slzy, pot máčí
mou pobledlou skráň.

Kohoutek tlačím a rdousí mne strach.
Revolver klesá,
já zavírám oči.

Nemám tu sílu co má sebevrah.
Místnost se kolem mně točí.

A vstávám.

Jak Anděl zkázy.
Jsem Anděl zkázy a přicházím.
Jsem Anděl zkázy a přicházím.

Se šesti náboji ve zbrani
a dalšími šesti v pěsti
zas vycházím na denní světlo,
přicházím udělat ze světa peklo.

Jsem Anděl zkázy a přicházím.
Jsem Anděl zkázy a přicházím.

Na hřišti prchají do dálky děti.
Konečně vidí, kdo jsem.
Z šesti ran zbavím se za chvíli pěti,
střílím a procházím snem.

Jsem Anděl zkázy a přicházím.
Jsem Anděl zkázy a přicházím.

Klekám, zvedá holčičku.
Pláče, slabá, v mojí moci.
Krev jí stéká po tričku,
bojí se pohledět do očí lovci.

Jsem Anděl zkázy a přicházím.
Jsem Anděl zkázy a přicházím.

Zvěstuji bušením na dveře,
zvěstuji poslední hodinu,
pro tvého naivního psa
a pro tvojí prolhanou rodinu.

Jsem Anděl zkázy a přicházím.
Jsem Anděl zkázy a přicházím.

Z šesti kulek mám už jen dvě zbylé.
Tvá rodina leží v obýváku
a pes který mně vítal do poslední chvíle
sebou škube v předsíni.

Jsem Anděl zkázy a přicházím.
Jsem Anděl zkázy a přicházím.

Zbyly mi dva náboje a Ty,
hodil jsem s tebou na podlahu
a teď mi zíráš na boty.
Už cítíš?

Přikládám hlaveň na tvoje prsa,
která jsem dřív hladíval tak rád.
Konečně začínáš opravdu plakat
a já se přestávám smát.

Anděl je pryč. Stojím tu nahý.
Koukám do tvých lesklých očích.

A vidím v nich dva vrahy.

Prostřelím si hlavu ústy...